Kupujeme akvárium
Pokud chceme úspěšně uvézt do provozu akvárium, musíme mít připraveno:
-
akvarijní rostliny
Ad1, O akvarijních nádržích a jejich výběru bylo pojednáno výše, připomínáme jen, že nejvhodnější nádrž pro začátečníky by měla mít objem 50 – 200 l, ale výšku ne větší než 45 cm.
Ad2, Osvětlení akvárií by si jistě zasloužilo samostatnou kapitolu, nyní jen ve stručnosti.
Od osvětlení klasickými žárovkami přes klasické zářivkové trubice se dospělo k dnešnímu bohatému výběru zářivkových trubic s různou tloušťkou ( označení nejčastěji T5 a T8) a různým barevným podáním (spektrem) i různou svítivostí. Tyto zdroje jsou vsazeny buď do osvětlovacího krytu v akvarijním kompletu ( kryty lze samozřejmě koupit i samostatně, ale pouze v určitých standartních rozměrech), nebo je třeba k nim zakoupit osvětlovací rampu. Při pořizování osvětlení je však především dobré si promyslet, jaký celkový světelný výkon je třeba pro danou velikost akvária. Nejjednodušším měřítkem je výška vodního sloupce vzhledem k příkonu zářivkových trubic ( jako minimum se udává 0,5 W na centimetr hloubky nádrže a jako optimum se považuje min. 1 W na 1 cm). O nejvhodnější barvě použitého světelného zdroje existuje množství rozporuplných informací. Jisté je, že živé rostliny, včetně těch vodních, nejlépe využívají světlo v žlutočervené části spektra. Na druhou stranu je pravda, že modrá složka lépe proniká do větších hloubek pod vodou. Také platí, že modrofialová barva lépe zvýrazní barvy ryb i celkově vypadá akvárium jasnější a barvy přirozenější. Také však bohužel platí, že modrofialovou barvu výborně absorbují všechny nižší rostliny ( pro akvaristu to znamená nejrůznější řasy a povlaky na kamenech), které pod tímto světlem dobře rostou. Po těchto všech informacích je jistě každému zřejmé, že nelze jednoznačně říct, která zářivka je nejvhodnější pro akvaristiku. Vždy je třeba vybrat dle konkrétních podmínek a možností a případně i vybírat systémem pokus omyl. Pokud totiž svítíme na akvárium, patří osvětlení vždy do celkového systému, který se snaží nahradit přirozený ekosystém a ten má vždy mnoho složek a záleží tedy vždy na souhře všech faktorů. Kromě světla je třeba zohlednit i skladbu rostlin, ryb, četnost a množství krmiva, kvalitu vody, použitý substrát.
Ad 3, Podle základního dělení rozlišujeme filtry na vnitřní a vnější.
Vnitřní filtry jsou zvláště vhodné pro menší akvária do objemu 100 l. Výhodou je nižší pořizovací cena, menší rozměr, snadnější údržba. Nevýhodou je menší objem filtračních hmot, malá variabilita ve filtračních hmotách ( používá se vlastně jen substrát pro odstranění mechanických nečistot, molitan nebo biomolitan, a pouze u některých modelů lze do přídavné komory vložit jiný substrát, nejčastěji aktivní uhlí). Vnitřní filtry jsou buď připojeny na vzduchovací kompresor nebo pracují samostatně na principu vodní pumpy.
Filtry připojené na vzduchovací kompresor (motorek) představují akvaristickou klasiku a od dob počátků akvaristiky se příliž nezměnily. Vždy je tvoří trubička se vzduchovací hadičkou, která je připojená na kompresorek umístěný mimo akvárium, na které je navlečena filtrační hmota. Kompresorek vytváří stlačený vzduch, který je vháněn hadičkou do vody a vytvoří proud vody, čímž umožní její protékání přes filtrační hmotu. Ta bývá více či méně pórovitá a slouží k zachycení mechanických nečistot. Jako klasická filtrační hmota se používá molitan, v poslední době bývá často nahrazován tzv. biomolitanem, nebo též bioakvacitem, který je pórovitější a má též tzv. mikropóry uvnitř své hmoty. Mikropóry umožňují usazení většího množství bakterií umožňujících samočištění vody, ale větší otvory v základní hmotě pojmou menší množství hrubých nečistot. Použití vzduchovacího kompresorku jako pohonu filtru je méně efektivní, než použití vodní pumpy ( filtrační hmotou proteče méně vody za jednotku času), ale umožňuje větší variabilitu využití (na jeden strojek můžeme kdykoliv je to třeba připojit další přístrojek – vzduchovací kámen, další filtr, vzduchovací hračičku typu potápěč nebo mušle atd.).
Filtry pracující samostatně jsou založeny na stejném principu jako filtry vnější. Vodní pumpa, která tvoří jejich základ, čerpá vodu přes použitou filtrační hmotu a tím ji zbavuje nečistot. Hmoty používané k filtraci jsou stejné jako u filtrů využívajících vzduch. Základní rozdíl spočívá v tom, že tyto vnitřní filtry jsou nejčastěji typu krabičky, která kryje filtrační hmotu a voda dovnitř protéká několika otvory. Při čištění, kdy musíme filtr vytáhnout z vody pak nevyteče tolik nečistot zpět do akvária. Znamená to však také, že celkový objem hmoty je často menší než u odpovídajícího klasického molitanového filtru připojeného na vzduchovací strojek. Bez dalších přídavných zařízení tento filtr neprokysličuje vodu, což mnohdy vůbec nevadí, protože přebytek kyslíku ve vodě brzdí růst rostlin, ale při větším množství ryb v nádrži se může stát, že bude třeba dodatečně vzduchovat. Většina těchto filtrů má však jako přídavné zařízení( často již v základní výbavě spolu se zakoupeným výrobkem) tzv. přivzdušňování, kdy na tělo vodní pumpy napojíme hadičku, kterou vyvedeme nad hladinu. Vodní pumpa pak přisává vzduch, který vychází z filtru spolu s pročištěnou vodou. Tyto vnitřní filtry jsou efektivnější, méně hlučné, ale méně variabilní ( nic dalšího k nim nepřipojíte) než předchozí typ. Díky své efektivitě vyžadují také poměrně časté čištění ( podle hustoty rybí osádky několikrát týdně, minimálně jedenkrát za 14 dnů).
Vnější filtry pracují na stejném principu jako vnitřní filtry s vlastní vodní pumpou, využívají však skutečnosti, že jsou umístěny mimo akvárium. Mohou tedy mít podstatně větší objem, což umožňuje daleko větší variabilitu ve filtračních hmotách a podstatně prodlouží interval mezi čištěními. Zároveň to bohužel znamená i poněkud složitější konstrukci a vyšší výkon čerpadla (musí překonat výšku akvária a ještě něco přečerpat), což se odrazí ve vyšší pořizovací ceně. Pro menší nádrže ( asi od 50 do 200 l) je možné používat závěsné vnější filtry, které tvoří jakýsi mezistupeň mezi vnitřními a vnějšími filtry. Jejich tělo je uchyceno na boční nebo zadní stěně akvária, trubicí, která je součástí základní sady dochází k čerpání vody z akvária, v komoře filtru projde voda přes příslušná filtrační média a zpět do akvária se vrací samospádem. Výhodou tohoto systému je absolutní bezpečnost ( při přerušení dodávky elektřiny voda uvnitř filtru odteče do nádrže a nová se nenačerpá), nevýhodou je nutnost vždy znovu po přerušení provozu dopustit vodu do komory, aby se obnovil cyklus filtrace a poměrně častější čištění filtru ( v řádu týdnů). Do poměrně malé komory filtru vejde jen omezený počet filtračních hmot, který nejčastěji bývá zastupován biomolitanem pro mechanickou filtraci, aktivním uhlím a případně dalšími substráty.
Klasický vnější filtr pak představuje typ, kde vlastní tělo filtru je umístěno nejčastěji ve skříňce pod akváriem. V akváriu máme umístěny pouze dvě hadice, z nichž jedna odčerpává vodu určenou k pročištění a druhá přivádí vodu z filtru. Tento typ umožňuje nejkvalitnější čištění vody, ale je i nejnákladnější. K základním funkcím filtrace ( včetně široké škály různých filtračních substrátů umožňujících ovlivnění kvality vody) jsou někdy přidávány i dodatečné funkce, např. ohřev vody (součástí filtru je i topení).
Ad 4, Jako substrát na dno se nejčastěji používá křemičitý písek přiměřené zrnitosti. Pro růst rostlin je nejvhodnější zrnitost 2 – 4 mm. Také vrstva substrátu musí být dostatečná – v místech, kam chceme sázet rostliny minimálně 5 a lépe 7 – 8 cm. Pro lepší nastartování růstu v nových nádržích se substráty obohacují o hnojivo – lze zakoupit písky již obohacené o hnojivo ( např. Staré dno firmy Rataj), nebo čistě praný písek promíchat s hnojivem určeným speciálně do dna nově založených nádrží – nejčastěji ve formě granulí. Tuto prohnojenou vrstvu je třeba vždy překrýt čistě propraným substrátem, jinak dochází k zakalení vody. V této souvislosti je třeba také upozornit na skutečnost, že ne každý písek koupený jako praný a křemičitý, je skutečně takový. Všechny písky, koupené jako čistě prané, doporučuji napřed ve vědru čisté vody vyzkoušet, jestli nekalí vodu a v případě, že při promíchání se voda zakalí, je několikrát proprat ( promíchat vodu s pískem, zakalenou slít, napustit druhou a zopakovat). Samozřejmě to neděláme se substráty obohacenými o hnojivo (vymylo by se). Stejně tak je dobré vyzkoušet, jestli se jedná opravdu o křemen a ne vápenec, což bývá problém především bílých drtí ( jednoduchým testem na přítomnost vápence je, nakapat na kamínky nějakou v domácnosti dostupnou kyselinu – ocet, citronovou šťávu a pokud „šumí“ (tvoří se bublinky), jedná se o sloučeninu vápence a takový substrát se doporučuje nepoužívat.
Kromě klasického písku se můžeme setkat ještě s jinými substráty. Jako příklad by mohl sloužit keramický substrát firmy Rataj.
Ad 5, Akvarijní rostliny tvoří většinou nedílnou součást běžné nádrže. Je však potřeba jejich výběr přizpůsobit jednak skladbě ryb ( některé druhy jsou částečně býložravé, některé ryjí do dna), jednak možnostem osvětlení nádrže ( různé druhy mají různé nároky na intenzitu světla) a také skutečnosti, že ne všechny prodávané druhy rostlin jsou skutečně vodní. Pro obohacení sortimentu nabízených rostlin v prodejnách akvaristiky se často setkáme i s rostlinami bahenními. Tyto rostliny většinou vynikají atraktivním vzhledem a často jsou i cenově přístupnější, ale v přírodě rostou pod vodou vždy jen určitou část roku a to se projeví i při vysazení do akvária ( mohou se snažit vyrůstat z nádrže ven, mají často vyšší nároky na hnojení a osvětlení). Při pořizování rostlin jen tak „naslepo“ je proto třeba počítat s tím, že ne každá rostlinka vydrží. Přesto je nádrž s živými rostlinami vždy přirozenější a lépe v ní udržíme kvalitnější a vzhledově čistší vodu, než v akváriu jen s umělými rostlinami, nebo zcela bez nich. Rostliny totiž slouží jako přirozený biologický filtr, protože jako hnojivo zpracovávají organický odpad( výkaly od ryb). Aby celý proces fungoval, je však třeba odpad nejprve rozložit na látky, které rostliny mohou vstřebat. Tuto činnost v akváriu provádějí bakterie, které tzv. samočistí vodu a které se v akváriu tvoří samovolně postupně po založení ( potom je jich dostatek pro osazení nádrže rybami asi za měsíc). Abychom tento proces urychlili, je možné tyto bakterie dodat do akvária uměle ( široký výběr přípravků různých firem typu biofiltr).
Doporučujeme také pořídit:
-
stěrku na řasu
| < Předchozí | Další > |
|---|
